O Zdeňku Lukášovi

Zdeněk Lukáš se narodil 21. srpna 1928 v Praze. Noty neznal a do hudební školy nechodil, a přesto již v sedmi letech zapisoval melodie, které mu zpívala maminka. První důkladnější hudební výcvik absolvoval až v pražském učitelském ústavu, kde byl donucen přece jen učit se hrát na housle a zabývat se alespoň elementární hudební teorií. Po studiu vyučoval v letech 1946–1951 na základních školách v tehdejším okrese Jílové. Hudbě se věnoval i během vojenské služby, kterou absolvoval v Plzni. Založil zde mužský sbor, který se postupně rozrostl na smíšený. Po vojně se stal hudebním redaktorem plzeňského rozhlasu. V roce 1954 založil pěvecký sbor Česká píseň, který měl sloužit především k pravidelnému pořizování nahrávek úprav lidových písní pro rozhlasový pořad Hrají a zpívají Plzeňáci. V té době měl za sebou již celou řadu kompozičních prací, v letech 1961 až 1970 absolvoval konzultace u v té době snad nejvýraznější skladatelské osobnosti - Miloslava Kabeláče.

Do roku 1964 setrval v Plzni, pak se natrvalo usadil v Praze. V roce 1973 přijal nabídku ředitele Pražské konzervatoře vyučovat na tomto ústavu harmonii a kontrapunkt. Ač nikdy sám konzervatoř nestudoval, po dobu dvou let zde opravdu vyučoval. V letech 1975–1979 byl sbormistrem ženského sboru ČSSPT, pak vždy už jen skladatelem na „volné noze“. Do roku 1968 byl členem Svazu československých skladatelů, po jeho rozpuštění a znovuobnovení v dobách normalizace nějakou dobu přestal být členem, znovu přijat byl až díky tehdejšímu předsedovi Václavu Felixovi, který ho doporučil do vokální komise. V roce 1972 podniká Lukáš své poslední zahraniční koncertní turné s Českou písní, a to na festival do španělské Barcelony. Přináší mu nejen velký úspěch se sborovým cyklem Vivat, iuventus!, byl vyhlášen i nejlepším sbormistrem a požádán o kompozici pro příští ročník festivalu. Ovšem po tomto zájezdu vrcholí jeho problémy s politickými představiteli Plzně i s obávanou a mocnou STB (byl vyslýchán nejen on, ale i řada členů sboru), což má za následek nucené ukončení jeho sbormistrovské činnosti u České písně, zákaz vstupu do plzeňského rozhlasu, přestávají se vysílat jeho skladby.

Lukášova skladatelská činnost byla několikrát oceněna u nás i v zahraničí. Např. osmihlasý smíšený sbor Podej mi ruku z roku 1980 byl oceněn Českým hudebním fondem, Pocta tvůrcům op.147, jedna z Lukášových nejpůsobivějších skladeb, byla oceněna 3.místem ve skladatelské soutěži v Jihlavě, když 1.a 2.cena nebyly uděleny. Sbor Dragouni op.183 získal 1.cenu ve vyšší kategorii skladatelské soutěže v Jihlavě r. 1983. Cyklus Parabolae Salomonis byl odměněn čestným uznáním ve skladatelské soutěži E. Blocha v USA, se se svým sborem Gaechinger Kantorei je nastudoval ve Stuttgartu i dnes světoznámý dirigent H.Rilling.

Zdeněk Lukáš zemřel 13. července 2007 v Praze.